„Většina mezinárodních dokumentů hovoří o kulturním dědictví nejen zděděném, ale i nově vytvářeném. Většinu takových dokumentů již několik let obsahuje i náš právní řád. I na „starém kontinentu“, ve většině evropských zemí, vznikají úžasné současné stavby v těsném sousedství historických budov. Tyto stavby posouvají nové definice kulturního dědictví do budoucnosti. U nás tomu tak ale bohužel z mnoha důvodů dosud není.“...

 „Největší mojí kritikou bylo, je a zůstává jednoduché slovní spojení: „památkáři rozhodují o současné architektuře“. V tomto stavu je zakódována nemožnost dosažení uspokojivého výsledku. Jsem hluboce přesvědčen, že to je jedním z prvotních důvodů, proč je česká architektura z velké části tak provinční a proč se v podstatě nedaří kvalitní architekturu propagovat, podporovat a ve výsledku v potřebné míře realizovat.“  
(říká architekt Roman Koucký o vztahu nové architektury a památkové péče)

Kniha s provokujícím názvem Úřad kreátora je shrnutím názorů Romana Kouckého, který patří mezi nejvýraznější osobnosti soudobé české architektury, na vztah současné architektury a památkové péče. Po mnohaletých zkušenostech s navrhováním staveb do historického prostředí i účasti v řadě odborných institucí Roman Koucký předkládá návrh možného řešení tohoto ožehavého problému. Navrhuje vytvoření Úřadu národního kulturního dědictví se dvěma „podúřady“, které pracovně nazývá konzervátor a kreátor. Úlohou konzervátora je definovat hodnoty v určitém území a cestu k jejich zachování, úlohou kreátora je vyhledávat potenciál území a podporovat vznik kvalitní současné architektonické vrstvy. Zjednodušeně řečeno, konzervátor hledí do historie a uchovává existující hodnoty, zatímco kreátor hledí do budoucnosti a vytváří podmínky pro vznik hodnot nových.

Průvodní slovo ke knize napsal Jiří T. Kotalík, historik umění a historicky první generální ředitel Národního památkového ústavu.